 |
 ČTVRTÁ JAMKA
První vydání, únor 2000
Druhé vydání, duben 2000
tiráž
Dobřichovický klacek 2000
 řív
než jsme to čekali, je akce, která byla několik měsíců v popředí zájmu
forestgolfové veřejnosti, za námi. Dozněly výbuchy emocí nad podařenou či o něco
horší ránou, byl odehrán poslední úder, byla pokořena poslední jamka. Dovolte mi
proto, abych stejně jako vždy zhodnotil průběh akce.
Nejprve se zmíním o pro vás doposavad skryté části turnaje. Tříčlenná výprava,
já, Dana a George, vyrazila již v pátek večer neohroženě do Dobřichovic. Na
nádraží nás již tradičně (podruhé, poprvé při Dobřichovice Open) přivítal
domorodec Milan se svou čtyřnohou psí kamarádkou. Slovy, hmmm, čau, ráda
aportuje (mluvě o své pse), tak pozor na míčky, uvedl celou akci. Vykročili jsme
směrem k blízkému lesíku, nahoru do kopce okolo domu Ivana Mládka (informuji vás
o tom proto, že jen mně tento fakt nezapomněl Milan zdůraznit třikrát). Náš úkol
byl jasný - vytyčit hrací plochu pro sobotní turnaj. Podružnou roli nehrála ani
naše snaha ještě zatrénovat.
V sobotu ráno se poněkud opozdil začátek turnaje. Z části mou vinou (jisté
neodkladné organizační detaily mě zdržely od včasného příchodu), z části
nedochvilností některých řádných členů (Bůh ví, co se dělo v noci v jednom
nejmenovaném bytě na Pankráci?). Start turnaje charakterizují nejlépe tyto dvě
činnosti, konzumace dortu ve tvaru loga KLG (Milane ještě jednou díky ti za něj)
a organizační zmatky spojené s mým nesouvislým projevem. Můžeme děkovat snad jen
sv. Milanovi, že turnaj začal pouze s třicetiminutovým zpožděním.
Jak jste viděli, připravili jsme pro vás tři tratě, žlutou, červenou a
modrozelenou. Doufám, že všichni měli, i při mém chaotickém systému přidělování
tratí k jednotlivým zápasům, šanci vyzkoušet si každou z nich na vlastní kůži
(Už teď, když to píši, vím, že tomu tak nebylo). Protože jsem již v pátek stačil
všech 12 (3 x 4) jamek ozkoušet, stála v popředí mého zájmu velmi drsná horní,
zelenomodrá trasa. Nezklamala, právě naopak. Snad již po prvním zápase si
získala označení "Pacifik", a to nejen pro neurčitou barvu látkových fáborů
označujících jamky. Její název charakterizoval její povahu rozbouřeného oceánu.
Na Pacifiku bylo možné vše. Ničil insidery stejně nelítostně jako outsidery.
Obzvláště první a třetí jamka byla vypečená. O rigolu u čtvrté ani nemluvím,
málokdo se k poslední jamce dostal. Najednou se maximální hranice 15 ztracených
úderů vůbec nezdála tak vzdálená. Před podstatně jednodušším úkolem stáli hráči
na zbylých dvou tratích. Přesto každá z nich měla svůj zádrhel, často
rozhodující o vítězství či prohře. Na červené jím podle mého názoru byla velmi
mělká čtvrtá jamka umístěná nepříjemně v poměrně příkrém svahu. Díky ní a třetí
jamce na Pacifiku dokonce zvažuji upřesnění pravidla o velikosti (hloubce,
průměru) jamek. Na žluté potrápil hluboký rigol hned za první jamkou. "Utopil"
se v něm nejeden tým. Kupříkladu Haajslovee zde ztratili dva zápasy. Jeden
naštěstí jen nedůležitý skupinový, druhý však v semifinále.
Skončilo základní kolo a po krátkém odpočinku mohl turnaj v klidu pokračovat. Tedy téměř v klidu. Dva
organizační nedostatky způsobily drobné rozpory mezi hráči. První odhalil
nedokonalost systému, když nastala situace, že tři týmy ve skupině B měly stejný
počet vítězství získaných ještě k tomu ve vzájemných zápasech. Díky toleranci
kapitánů týmů PePa a Píďalky, mohli Insiders postoupit na základě nejlepšího
skóre. Budiž v budoucnu v obdobných situacích postupováno shodně (slyšeli jste
slovo boží). Druhý rozkol vznikl z nedostatečné informovanosti kapitánky týmu
Batráš Lupelí (juhůů, chachá, Líbo už si to pamatuju). Naštěstí se vše
vysvětlilo (po protestu podaném ŘČ Jakubem Líhou) a Jamka !? na základě pravidla
o časovém limitu postoupila do finálové skupiny. Dana si jako kapitánka
vítězného týmu skupiny B, ze které na rozdíl od zbylých dvou postupovaly dva
týmy, mohla zvolit vítěze skupiny A nebo C. Zvolila papírově slabší Jamku !?. Na
Insidery zbyli Haajslovee. Ostatní týmy měly před sebou dva zápasy se soupeři,
se kterými se na turnaji doposud nesetkaly (vždy z každé skupiny jednoho). V
prvním zmíněném semifinále překvapila Jamka!?, když držela s favorizovaným PDT
krok. Znovu dokázala, jak je hráčská základna vyrovnaná. K překvapení však
nedošlo a PDT si kvalitní vyrovnanou hrou zajistilo postup do finále. V zápase
Haajslů s Insidery se hra zpočátku vyvíjela pro mírně favorizovaný tým vedený
Haajslem Andělem. Na první jamce získal velmi solidních 6 úderů na své
protihráče. Potom však přišel rigol a s ním i konec většiny nadějí Haajslů. Na
druhé jamce Insiders rázem vedli o 7. I přes heroický výkon na čtvrté jamce se
již vítězům Úvalské dirky nepodařilo nepříznivý stav zvrátit. Insideři tak
vrátili Haajslům porážku z posledního velkého turnaje. Nutno dodat, že zcela
zaslouženě.
Jak by řekl jeden můj nejmenovaný "bývalý" kamarád (že jo Georgi): Epizoda I.,
část 6 - Finále. Oprávněně se v něm setkali, podle mého názoru, nejlepší hráči
lesního golfu současnosti. Vzhledem k tomu, že jsem v době finále právě zuřivě
bojoval o 3. místo, mohu vám sdělit pouze kusé zprávy o průběhu zápasu. První
úder vystrašil doposud bezchybné PDT. Míček se nešťastně odrazil od pařezu
daleko do strany. Snad právě proto také Insideři urvali dva body k dobru na
první jamce (první a poslední, které PDT na turnaji ztratilo). Za rigolem u
druhé jamky byl už rozdíl jen jeden úder. Na třetí PDT srovnalo hru, i když
podle Danina ječení, které jsem na vedlejší červené trati slyšel, musel míček
hodně zlobit. Poslední čtvrtá jamka žluté trati rozhodla o vítězi 1. oficiálního
turnaje v lesním golfu roku 2000. Stal se jím zaslouženě tým PDT(další pořadí
naleznete v tabulce), který prošel bez problémů jak základní skupinou, tak i
finálovými boji. Jejich výkon je velikou výzvou pro ostatní hráče. Kromě
finalistů, i pro ostatní týmy, hlavně pak pro silný tým GM, který si bohužel
(nebo spíš bohudík) vybral svou slabou chvilku v klíčovém zápase skupiny A proti
Haajslům, a tak nepostoupil do finále.
Děkuji vám za účast na turnaji a těším se na všechny na některé z dalších akcí
uvedených dále v seznamu.
Zrádný třetí Pacifik
 ým
GM se na Dobřichovický klacek dostavil s velkými
ambicemi. Před turnajem jsme se dostali do skvělé formy, díky Milanovi jsme
mohli mluvit i o výhodě domácího prostředí. Jedinou vážnou překážku k postupu do
finále tvořili favorité skupiny, tým Haajslovee. Bez šancí nebyl ani tým P.A.J.
Hned první kolo ukázalo, že H. to myslí s obhajobou vážně (v pohodě porazili
P.A.J.) a že ani ambice GM nejsou liché (jen časový limit nám nedovolil
výraznější vítězství nad Jamkou!?).
Vyvrcholení přišlo již ve druhém kole. Klání GM vs. Haajslovee mělo hodně
napovědět o postupujícím. Nervozita byla znát na všech holích. Z počátku nad
námi získali favoriti mírný náskok, ale doopravdy rozhodovala až třetí jamka.
Pravděpodobně nejnáročnější jamku turnaje se v časovém limitu nepodařilo dohrát.
Započítával se stav z poslední odehrané jamky, Hajslové vyhráli o 3 údery.
Zatímco jsem zamačkával slzu, P.A.J. utrpělo drtivou porážku od Batráš Lupelí.
Ani neúspěch Haajslů v zápase s No tohle ve třetím kole a naše jasné vítězství
nad PAJ nezměnilo nic na postupu favoritů do finále.
Vývoj ve skupině A ukazuje, že s týmem GM se rozhodně do budoucna počítat musí.
Haajslové dokázali, že patří mezi elitu. P.A.J. sice nevyhráli ani jeden zápas,
ale jejich výkon rostl úder po úderu, takže kdo ví, co se může stát příště.
ŘČ Jiří Řehoř - George, tým General Motors, skupina A
Skupina smrti
 o
rozlosování do skupin jsme se Zikim nebyli vůbec nadšeni
naší skupinou. Proti nám měli stát Insideři, PePa a Píďalky. Všechny týmy zralé
na postup. Snad jedinou výhodou bylo, že do finále postupovaly dva týmy. Od
začátku se o NĚCO hrálo. Vůbec nebylo jisté, kdo postoupí. Stačilo jediné
zaváhání a vše bylo ztraceno.
První zápas jsme hráli s PePou. Všichni jsme hledali svoji formu. Přesto jsme
přehledem vyhráli. Souběžně hráli Insideři s Píďalkami. K překvapení všech
favorizovaný tým Insiderů prohrál. Trošku nás to se Zikim zaskočilo. Jediný tým,
o kterém jsme si mysleli, že ho s přehledem porazíme, takhle překvapil. Teď jsme
se trošku následujícího zápasu obávali. Nakonec nebylo čeho. Vyhráli jsme.
V posledním zápase ve skupině jsme se setkali s týmem Insiderů. Šlo o postup.
Vůbec nebylo jasné, kdo nakonec vybojuje možnost hrát o medaile. My jsme měli 2
vítězství, Insideři s Píďalkami 1 a PePa zatím žádné. Pro postup z prvního místa
jsme museli vyhrát nad Insidery, pomohla by nám i prohra Píďalek v zápase s
PePou. Oba zápasy skončily v náš prospěch. Z toho však nastala patová situace.
Zbylé tři týmy měly po jednom vítězství. Kdo tedy postoupí? Po vzájemné dohodě
rozhodovalo o postupu dosažené skóre. Díky němu postoupili Insideři. Všechny
zápasy byly kvalitní a vyrovnané. Sama za sebe mohu říci, že jsem ráda, že jsem
hrála v této skupině. Od začátku bylo o co hrát. Nebyl žádný favorit, respektive
byli tři. A postoupit mohli jen dva.
ŘČ Dana Trunečková, úřadující mistrině světa v Lesním Golfu, tým PDT, skupina B
Takzvaní "autsajdři"
 sem
naprostý losogolfový (krásné, úžasné a nové slovo,
Léňo díky ti za něj, pozn. redakce) nováček, a proto se omlouvám za případné
nepřesnosti uvedené na následujících řádcích.
Už krátce po mne všeobecná reakce na obsazení této skupina ujistila, že jsem
součástí čehosi výjimečného. Utvrdil mne v tom i přídomek "autsajdři", jež jistě
označuje týmy se schopnostmi parního válce (A skutečně! Kuba dvakrát upadl a
vyválel se v listí. - to jsem opravdu nepsal já, ale Lenka).
Poněvadž jsem byla hluboce zaujata mým subjektivním kontaktem oko - ruka - hůl
- míček (výsledně často: hůl - šušeň, tajemný název pro šišku bez špičky, či hůl
- hlína, popř. jehličí, listí, breberky a jiné předměty), nesledovala jsem
úspěšné boje ostatních členů naší významné skupiny.
JAMKA!? téměř rozdrtila GM - falírovalo tam akorát těch 9 bodů (jenže ono
trefit kmen stromu o šířce patnácti centimetrů je tak výkon - bohužel nikdo mu
netleská). Následně se JAMKA!? střetla s nebezpečným týmem NO TOHLE, s nímž
prožila horkou chvilku (pouhých 30 minut) při trefování se do první jamky na
modré trase (PACIFIK, pozn. redakce). Štěstí nakonec stálo při nás. Zvítězili
jsme.
A BATRÁŽ LUPELÍ versus JAMKA!? ? Velmi vyrovnaný souboj: B. L. před roklí,
JAMKA!? před roklí - B. L. postupuje kupředu, JAMKA!? postupuje dolů - B. L.
postupuje kupředu, JAMKA!? je dole - B. L. se blíží k jamce, JAMKA!? je v údolí
- B. L. je v jamce, JAMKA!? je postupuje nahoru a nakonec je přeci jenom
JAMKA !? v jamce.
Skupina C potvrdila své "kvality" (ty uvozovky tam původně nebyly, pozn.
redakce) a dostala kalorie (to sice nechápu, ale nechám to tam, Uďova poznámka).
Neřád (jako pasivní člen) Lenka Kalvodová, tým Jamka!?, skupina C
S uměním na věčné časy
|
Forest golf athem
Píseň složená Georgem a Danou u příležitosti konání Dobřichovického klacku 2000
(v rámci zachování autenticity, vyjadřující zcela náladu hráčů putujících na
turnaj, jsem ponechal text v původním znění, a to i přesto, že slova úplně
nesedí na melodii použité písně TRPASLIČÍ SVADBA)
V lese, jó v lese, mezi stromy, koná se turnaj forrest - golfový.
V lese, jó v lese na jehličí, Kuba zase přestřelil a Lenka křičí.
V lese, jó v lese, mezi listy, Milan hůl zlomil a George to jistí.
V lese, jó v lese, na jehličí, Dana přesně patuje a Luděk čučí.
V lese, jó v lese, jsou tam šušně, Klán se jen směje, odpálil slušně.
V lese, jó v lese, kde hynuli sobi,
Zikmund se přispůsobí!
Lesní Golf, Golf, Golf v každém srdci klíčí.
Můžem hrát, hrát, hrát třeba na jehličí.
Lesní Golf, Golf, Golf to je naše vášeň, stačí mít jen nadšení a dobrou šušeň.
|
Oslavná báseň k oslavě prvního půlroku existence KLG (25. 7. 99 - 25. 1. 00)
Vlak přijíždí po kolejích, tiše si to šine,
nad lesem už slunce vstává, déšť nás doufám mine.
Na stanici Zapadákov vystoupí pár bláznů,
než se večer s nocí setká pojedou zas domů.
Jak tam stojí na perónu, je to hrozba skrytá,
torny, hole, flašky s chlastem, co se asi chystá.
Když se všichni přivítají, vydají se k lesu,
za smíchu a za pochodu vytyčují trasu.
Jakou trasu, ňáký cvoci, říkají si pocestní,
kteří chodí a diví se, copak je to golf lesní.
A teď jsem to klidně prásknul, stejně všichni tušíte,
že o turnaji golfovém, čtete nebo slyšíte.
Krásná hra co bystří smysly, v prostředí dost příjemném,
dává smysl žití mému, každý jednou podlehnem.
Milan, Dana, George a Lenka je nás den ode dne víc,
těch, kteří už pochopili, co chtěl autor tou hrou říct.
Kuba, Ziki, Jura, Hajsl to je řádných členů pár,
kteří chtějí mlátit míček, než bude každý z nich stár.
Tak ti přeji Lesní Golfe, rozvoj co nejskvělejší,
hráčům pevnou hůl a šušeň z životností nejdelší.
|
Vážený čtenáři NEZNALÝ Lesního Golfu,
dostalo se ti do rukou druhé číslo nepravidelného věstníku Klubu Lesního Golfu
Čtvrtá Jamka. Máš díky němu jedinečnou šanci poznat naši činnost a popřípadě se
do ní i zapojit. O tom, co to vlastně lesní golf je, se dočteš níže. Prozatím
věz, že se kolem této hry pohybují samí správní, mladí, krásní, inteligentní a
perspektivní lidé (plus několik starých a neperspektivních, ale přesto fajn - že
jo Ziki), kteří se snaží příjemným způsobem odreagovat. Náš sport je velmi mladý
(v době vydání tohoto čísla - duben 2000 - mu bude teprve 9 měsíců), ale míří
vysoko. Elitní složkou klubu jsou jeho řádní členové, kteří mají rozličná
privilegia (kupříkladu dostávají tento časopis). Řádným členem se může stát
každý, kdo splní dané podmínky (jsme otevřeni všem novým nadšencům). Pokud tě
zvědavost donutí číst dál, potom neváhej. Když se ti bude časopis líbit a budeš
chtít Lesní Golf zkusit, zavolej na pražské telefonní číslo 61 22 55 56 (Luděk),
nebo "mailuj" na hrnda@centrum.cz. Jestli tě naše hra nijak nezaujala, nenič
prosím tento časopis, ale věnuj ho někomu jinému. Třeba bude rád, že nalezl nové
sportovní vyžití.
Vážený čtenáři ZNALÝ Lesního Golfu,
děkuji za kladnou odezvu na první číslo tohoto plátku. Vaše slova chvály jsou
nejlepším ohodnocením práce mé i mých kolegů, kteří mi s JAMKOU pomáhají. Z mých
spolupracovníků bych rád ocenil především práci Jirky Zikmunda, který si pohrál
s grafickou úpravou časopisu. Toto číslo je, jak jste mohli poznat z předchozího
odstavce, poněkud jiné než to předchozí. Pokouším se totiž pomocí těch několika
listů, které držíte v ruce, presentovat naši klubovou činnost. Abych zpřístupnil
JAMKU i neznalému čtenáři, musel jsem do ní vložit několik odstavců (stránek)
pro vás možná zbytečného vysvětlování. Předem se tímto omlouvám všem zkušenější
hráčům za to, že jsem do JAMKY nacpal i věci, které dávno znají.
Rondel Single Cup
 ěkteří
přijeli, někteří ne. Někteří, kteří přijet měli, tak nepřijeli. Někteří,
kteří přijet neměli, tak přijeli. Prostě se nás v den určení sešlo na místě s
optimistickým názvem Ohrobec (s napětím jsem čekal zda déšť nepohřbí naše naděje na dobrý turnaj) 22
hrajících + několik čumilů. Například Ála se hloupě vymlouvala na problémy s
ramenem, ale stejně jsme všichni věděli, že se prostě jen bojí lesogolfové
konfrontace s ostatními. Mít tenisový loket, prosím, ale lesogolfové rameno,
pchá. Co potom chudák Kubík, kulhal, hekal a přece hrál (díky němu bylo dokonce
zapotřebí zavést novou nebodovanou kategorii, zkratka III - Invalidní Infantilní
Im..., Idi..., ech, uch, Inteligent). Ať žije první oficiální turnaj v lesním
PARAgolfu. Vraťme se raději k turnaji. 22 hrajících bylo od začátku pomyslně
rozděleno do dvou hodnocených kategorií, a to na ženy a muže. Žádný z účastníků
nepředložil povinné potvrzení od svého lékaře o svém pohlaví a většina se
odmítla podrobit i kontrole přímo na místě. Tímto děkuji všem řádným členům,
kteří v rámci zachování cti klubu neváhali ukázat, do které kategorie patří
(Georgi bylo to prima, Milane slabota). Po obvyklém krátkém proslovu hlavního
organizátora (to bylo to, jak jsem mluvil a nikdo mě neposlouchal) a vybrání
startovného (moje oblíbená část turnaje) se všichni účastníci rozdělili do
čtyřech skupin. Ke každé byl přidělen speciálně vyškolený rozhodčí. Ten měl za
úkol počítat údery a dohlížet na dodržování pravidel v dané skupině. Nezbývalo než zvolit jamku, od které se
bude začínat a připravit se k prvním úderům. Zhruba v půl dvanácté turnaj začal.
Zhodnocení jeho průběhu opět ponechám stejně jako minule na pověřených
dobrovolnících z jednotlivých skupin:
Tento turnaj byl tak trochu jiný...
ento
turnaj byl tak trochu jiný, než ty předtím, hrálo se po jednotlivcích (to
mám postřeh, co Luďku). Zpočátku jsem měla strach, že hráči budou roztahaní po
celé trati, každý se bude usilovně soustředit na hru a ostatní ho nebudou
zajímat. Na golfu se mi líbí právě to, že si soupeři spolu v průběhu hry
povídají, je sranda, vzájemně se povzbuzují a hecují. Bála jsem se, že právě
tohle bude chybět. Nechybělo. Atmosféra v naší skupince byla báječná. Hráli jsme
skoro pořád u sebe, jen občas někdo trochu předběhl, ale víceméně jsme byli
pospolu. Měli jsme štěstí, že jsme byli tak výkonnostně vyrovnaní. Spolu se mnou
hrál PePa se svou báječnou maminkou, Jirka Klán, neznámý Pavel a Linda. Poslední
jmenovaná sice zpočátku trošku zaostávala, ale postupně nabírala svoji formu.
Bohužel musela turnaj předčasně opustit. Na turnaji jsem poznala dalšího fajn
člověka (máš to dobrý Pavle, pozn. redakce) a doufám, že ho na dalších
lesogolfových akcích budu potkávat. Na to, že byl nováčkem, mu to šlo skvěle.
Zato favorizovaný Jirka Klán marně hledal svou ztracenou formu. PePa se, jako
zakládající člen, na tomto turnaji konečně chytil (celkové 4. místo stojí za
to). V Pepově mamince jsem měla velmi kvalitní konkurenci.
Počasí nám celý den přálo. V noci z pátku na sobotu sice lilo jako z konve, ale
ráno se pěkně vyjasnilo. Možná také proto, že Kuba nasadil svou krásně (úchylně)
žlutou pláštěnku (i já mám doma podobnou) a nesundal ji až do večera. Účast byla
hojná (to říkáš ty Dano - pozn. redakce). Skupinky putující ze dvou stran se
šťastně sešly na startu (ta první, co jela autobusem, to "vychytala", nemusela
šlapat ten příšerný kopec od vlakového nádraží) a turnaj mohl začít. Trať byla
dobře naplánovaná (také jsem se na ní podílela já!). Jamky byly od sebe v
dostatečné vzdálenosti. Jen si myslím, že skupinky hráčů měly být menší, aby vše
lépe "odsejpalo". Takhle jsme se postupně doháněli. Hlavně Zikiho skupinka byla
dost pomalá (tak, já furt, kdo za to mohl a on to byl Ziki - pozn. redakce).
A na závěr si neodpustím jednu egoistickou poznámku. Tým PDT dokázal a potvrdil
své kvality prvními místy v ženské i mužské kategorii (Doufám, že nikdo
nepochyboval o našem vítězství a že si nikdo nedělal ambice na první místo).
Dana Trunečková
Vzpomínání na souboj "mezi lidmi mezi stromy"
I. Vzpomínka obecná
Hráli jsme v lese s tenisovými míčky, od větru ošlehanými líčky (a dlouhými klacíčky).
Pomocí těch klacíčků bušili jsme do míčků. Pak tam byla také šiška, které
chyběla hrubě odtrhnutá špička. Dále vobčas rozšlápnutá dirka - vznešená, pro
některé nedosažitelná, JAMKA.
II. Vzpomínka na trať
Těm slabším a v počtu úderů málo výkonným účastníkům rvačky o zlatou sošku se
nepochybně musela po zdolání oněch nekonečných dvanácti jamek točit hlava (a
museli se točit), poněvadž jsme v inkriminovaném hvozdu rafinovaně kroužili.
Trať můžeme zhodnotit podle výkonnostních skupin účastníků turnaje:
1. pro některé byla synonymem rovné bezpřekážkové louky
2. pro některé byla méně schůdnější
3. a pro některé byla neschůdná
Nutno na tomto místě vyzdvihnout magnetickou přitahovací sílu rokle, na jejímž
dně zurčel potůček a možná právě proto jí někteří jedinci nemohli odolat. Z mého
pohledu však na trati byly hlavně stromy.
III. Vzpomínka na skupinu
Zástupcem pohlaví, které (obyčejně, zpravidla) nosí náušnice v obou ušních
boltcích, jsem byla v naší skupině já. Zástupců pohlaví, které kdyby nosilo, tak
by (pravděpodobně!) náušnici v jednom uchu, bylo "krásně" mnoho: Dan (se svým
specifickým druhem suchého humoru), Jakub (s přítelkyní Sá - dr - ou), Jiří (se
zlatavými vlásky do pasu), Luděk (s krásnou pokrývkou hlavy, jež mi připomíná
houbu lišku) a Milan (s indiskrétní kamerou).
IV. Vzpomínka na průběh boje
Jak tak přemýšlím, tak nejlépe bych ze svých skupinových protigolfistů dokázala popsat jejich pozadí (slečna byla okouzlena - pozn. redakce). Proč? Oni si umístili na startu míček na šušeň, vyměřili si úder, rozmáchli se, udeřili . pobrali si majetek a vydali se patovat. A pak už bylo slyšet jenom:"Jóó" a potlesk (já, ač nevěda komu, tleskala jsem také). Chlapci byli však hodní a vždy na mne tu půlhodinku, než jsem dorazila k jamce, pokud se mi to vůbec povedlo, počkali. Nutno ovšem zdůraznit, že v naší skupině jsem byla z žen nejlepší.
V. Vzpomínka závěrečná - předávací
Poté, co byly sečteny údery (a zde je příhodné místo na mou žádost o zapsání do lesogolfové knihy rekordů za maximální možný dosažený počet úderů na dvanáct jamek), jsme se, zamačkávaje slzu a zkoušeje potlačit nazelenalý závistivý nádech v obličeji, naposledy pokochali pohledem na zlaté sošky (ceny pro vítěze) vlepené na mramorovou kostku. Pak už se tyto staly oficiálními chytači prachu v bytech Dany Trunečkové a Jiřího Zikmunda.
Pozn. redakce - mé srdce zaplesalo, když jsem si přečetl poslední větu Lenčina článku: "Byl to krásný den."
Lenka Kalvodová
Ahoj lesogolfoví kamarádi!
 yl
jsem pověřen svým kolegou, parťákem Uďou, abych napsal pár řádek o posledním
turnaji pořádaným v Ohrobci 25. března 2000. V naší skupině hrál Tomáš, Katka,
Mel a já - rozhodčí Anděl Hajsl Hájek. Po krátkém úvodu jsme začali. Na první
jamce to vypadalo z mého pohledu dobře. Tomáš měl 7, Katka 9, Mel 15 (především
díky terénu v té úžasné krajině) a já 8 úderů. Pocítil jsem super formu. Těšil
jsem se na další odpal. Než na mě však došla řada přiběhl můj týmový kolega, na
tomto turnaji výjimečně v roli soupeře, Hajsl Luďa (hnán pocitem nejistoty, jak
jsem na tom). Když jsem mu ukázal tabulku s výsledky, přiblble se usmál a
prohodil: "Jsem lepší". Trošku mě to vyvedlo z koncentrace, kolena se mi
roztřásla a na čele se objevil studený pot. Těsně přede mnou hrál Tomáš, odpálil
opět skvěle. Bylo vidět, kdo se dobře vyspal. Protože holkám to šlo také skvěle,
měl jsem co dohánět. Zahrál jsem opravdu výborně. Nejenže jsem přestřelil jamku,
ale navíc, můj míček skončil v hlubokém rigolu (a to jsem si na začátku myslel,
že jamku odehraji na 4 údery). To je konec, pomyslel jsem si. I když pravidla
dovolovala uplatnit tzv. pravidlo o nehratelném míči, proškrtnul jsem a čekal na
další jamku. Tomáš i holky slušně bodovali. Na další jamku jsem se pekelně
soustředil. Poučen z předchozího kola jsem rozvážně odpálil. Šikovně. Můj míček
se odrazil od blízkého stromu a skončil v rigolu téměř na identickém místě.
Tomáš prohodil něco o tom, že se to stává. Kdybych se ho nebál asi bych mu taky
jednu prohodil (možná i holí). Věděl jsem, že pokud si chci udržet postavení v
horní části lesogolfové tabulky nesmím podobné chyby dělat. Každopádně ne
dvakrát za sebou. Co bylo dál? Mel a Katka hrály velmi slušně, Tomáš dokonce
vítečně. I já jsem se opět chytl, ale už bylo pozdě. Propadl jsem se až na 9té
místo v kategorii mužů (po pravdě řečeno i většina žen, invalidů a psů bylo
přede mnou). Ostatní z mé skupiny skončili o poznání lépe. Posuďte sami: Tomáš
3. místo, Katka 2. místo a Mel uteklo 3. místo o 2 body. Ten den jsem však nebyl
sám, kdo si vybral svou slabou chvilku. Příště přijedu posílen touto smutnou
zkušeností a věřím, že se mi forma vrátí. Takže Ziki a Dano těšte se, útok na
vaše 1. místo se už chystá, cítíme to: HAAJSLOVEE!!!
Tomáš Anděl Hajsl Hájek
Asi bych měl také něco dodat
o
kritických hlasech mých přátel mně nezbývá než také přijít se svou trochou do
mlýna (vlastně do lesa). Nuže, poskytnu vám pohled ze strany organizátora. Byl
jsem velmi potěšen hojnou účastí, i když na druhou stranu bych rád na
nejbližších akcích překonal hranici 30ti účastníků. Doufám, že vás lesní golf
baví a že mi s tím pomůžete (třeba i šířením této krásné hry mezi vaše kamarády
- snad to moc nezní jako reklama na multilevelovou firmu). Je mi trošku líto, že
jsem hned na začátku turnaje nevytvořil menší hrací skupinky. Lépe by to běželo.
Takto se nepodařilo několika účastníkům dohrát, což je škoda, protože někteří
měli šanci na velmi dobré umístění (Mazi toho svého Aleše voď častěji). Proti
skvělým výkonům některých nováčků stojí propad hned několika favoritů. V
kategorii žen mluvím hlavně o Mazi(poznámka pro neznalé okolí - Mazi je dívka),
do které jsem vkládal své velké naděje.
V mužích potom neměli svůj den hlavně Jura, Hajzl a George. Své kvality prokázal
tým PDT, rozdělený na svou mužskou a ženskou polovičku, který vybojoval jasné
vítězství v obou kategoriích (Dano, Ziki - zde se před vámi skláním, v prachu
ležím, já zakládající člen). Svou stoupající formu potvrdil PePa. Konečně dosáhl
na solidní umístění.
Pro úplnost musím probrat ještě rozličné záludnosti, které se na vytyčené trati
objevily. Vycházím přitom především ze svých zkušeností, ale také z výsledků na
jednotlivých jamkách:
1,2,3,12 - K těmto jamkám jste se museli vyšplhat po mírném svahu. Nepříjemný
byl především hluboký rigol, položený (to vypadá jako kdybych ho tam
naaranžoval, ne, opravdu tam byl, už když jsme přišli) nalevo od trati, ze
kterého se dalo dostat jen za pomoci pravidla o nehratelném míči za cenu pěti
úderů (i když Milan dokázal, že to není pravda). Kupodivu na zmíněných jamkách,
u kterých jsem předpokládal větší počet úderů se vám celkem dařilo. Na jamce
číslo 1 dosáhla Dana svého nejlepšího výkonu (5 úderů) a na druhé jamce se
podařilo dát na 6 dokonce třem hráčům - Zikimu, Daně a Georgovi. Na jamce číslo
3 zažil svou chvíli slávy Aleš, 6ti údery mocně zaťukal na dveře lesogolfové
elity. Dvanáctou jamku si pro sebe udržel Ziki, který i celkově dosáhl nejvíce
těchto malých vítězství.
4,5,6 - Jamky umístěné v horní části kopce, směřující napříč z leva doprava, což
je nevýhodné pro většinu hráčů, kteří hrají natočeni levým ramenem ke směru
úderu. Musejí totiž stát na vyšším místě než míček. Tato pozice mírně ztěžuje
odpal. Na čtvrté jamce měl svůj světlý okamžik Jura, spolu se Zikim ji dokázal
odehrát na pouhých 7 úderů. Pro mě bude čtyřka ještě dlouho noční můrou. Čtyřmi
dobrými údery jsem se dostal na 20 cm od jamky, abych poté až na sedmý pokus
zapatoval do té mělké hrůzy mezi kořeny. U pátého praporku jsem si spravil chuť,
7 úderů mi dopomohlo k zisku první kytičky. Na šesté jamce jsem se o vítězství
podělil se Zikim. Oba jsme opět potřebovali sedmkrát praštit do míčku.
7 - Tato jamka je pro mne velkou neznámou. Poměrně přehledný terén a první jamka
hraná dolů z kopce, obojí slibovalo velmi slušné výsledky. Kupodivu se nikomu
nepodařilo překonat můj průměrný výkon 8 úderů.
8 - Rigol, rigol, rigol. Pomalu se stává pravidlem, že jak se na trati objeví
prohlubeň, musím do ní zahučet. To nováček Pavel se s terénní nerovností
vyrovnal na jedničku. Sedm úderů ho pasovalo do role spoluvítěze. A ten druhý?
Opět Ziki.
9, 10 - Dlouhé jamky směřující dolů ze svahu. Komu se dařilo? Na devítce potřeboval Ziki 6 úderů, na desítku si políčil Tomáš H. (další velké překvapení turnaje) svými 7 údery.
11 - Nejkratší jamka na trati, zde se ukázala kvalita vašich patů. Vítěz? Druhá jamka pro Tomáše H. (5 úderů).
Luděk Hrnčíř
Jak hrát I.
 alá
učebnice lesního golfu nejen pro začínající hráče.
Lesní golf je velmi mladá hra. Snad proto existuje asi tolik různých stylů hry, kolik je hráčů samotných. Z uvedeného důvodu není možné označit hru konkrétního hráče za jedinou správnou či nejlepší a bylo by velmi troufalé nabádat vás podle nějakého receptu ke změně fungujícího stylu. Za vše mluví i výkony řádných členů (a kdo by měl umět LG hrát, když ne oni), které jsou, velmi diplomaticky řečeno, značně nevyvážené. Přesto všechno se pokusím naznačit základní pravidla postoje i odpalu. Věřím, že především začínajícím hráčům pomohou dosahovat lepších výsledků.
POLOHA NOHOU - učebnice klasického golfu doporučuje roznožení v šíři ramen, při lesním golfu se osvědčilo ještě o něco větší. Vždy platí, stůjte tak, aby vám poloha nohou poskytovala dobrou základnu pro odpal, váš postoj by pro vás měl být co nejpřirozenější. Mějte mírně pokrčená kolena, pružnost v nich je důležitým základem kvalitní rány (alespoň pokud budete hrát podle tohoto návodu).
POLOHA TRUPU A RAMEN - základní pozice trupu a ramen, tzn. kolmo k plánovanému úderu se v průběhu nápřahu vůbec nemění, obojí zůstává zpevněno ve stejné poloze. Každé zbytečné pootočení se odrazí na přesnosti vaší rány.
POLOHA RUKOU - hůl držíme v její horní části, ruce máme položené tak, aby ta přední (blíže ke směru úderu) byla na hůl položena výš než druhá. Ruce máme položené na holi co nejblíže u sebe. Při nápřahu tzv. zadní ruku zpevníme a ta takto zůstává po celou dobu úderu.
Za nejúžasnější poznatek za celé období bedlivého studia lesogolfové hry považuji hlášku nejmenovaného začínajícího hráče (zaslechl jsem ji na Dobřichovickém klacku): "Nejlepší je prostě do toho praštit."
Samotný úder si rozdělíme do tří fází:
1. Průzkum terénu - nalezneme mezi stromy nejvhodnější dráhu, kterou by míček mohl letět. Odstraníme v rámci pravidel všechny překážející předměty.
2. Postoj - nalezneme vhodnou, to znamená hlavně přirozenou a stabilní, pozici pro odpal. Stoupneme si tak, aby náš míček ležel blíž noze blíže k odpalu. Při postoji, který zvolíme musíme brát ohled především na předpokládanou trajektorii rány.
3. Nápřah a odpal - chytneme hůl podle výše uvedených pravidel. Pokud ji chytneme pouze do tzv. zadní ruky, měla by tuto přirozeně prodlužovat. Při nápřahu se můžeme mírně zhoupnout v kolenou. Sledujeme a soustředíme se pouze na míček, na nic jiného. Nápřah a úder probíhají v pravidelném plynulém rytmu (nápřah - úder). Předtím než doopravdy odpálíme, úder si jednou či dvakrát nanečisto zkusíme (sledujeme přitom především jakou částí hole a do jaké části míčku uhodíme).
Oficiální pravidla Lesního golfu
ro
všechny, kteří buď již golf hrají nebo zatím ještě ne, ale mají chuť to někde zkusit, předkládám pro lepší orientaci základní pravidla:
(pravidla byla pro potřeby časopisu zestručněna)
1. Hůl, míček
Hůl musí být dřevěná (samorost), její délka je dána velikostí hráče (k pasu +/- 20 cm), maximální průměr je pevně stanoven na 3,5 cm. Oficiálním míčkem pro LG je tenisový míček.
2. Hrací plocha
Hřiště na Lesní Golf musí být umístěno alespoň ze 75% na zalesněné ploše. Jamky musí být dostatečně široké a hluboké, aby se do nich vešel míček. Minimální turnajový počet jamek na 1 trati je 3.
3. Odpal
Odpalovat je možné ze šušně (speciální podstavec pro míček vyrobený převážně ze smrkové šišky, v případě nouze z dalších výhradně přírodních materiálů) nebo přímo ze země. V prvním případě je úder počítán, pokud míček spadne ze šušně (při pohybu holí). V případě odpalu ze země bereme za úder jakýkoli (i sebemenší) pohyb míčku. První odpal je veden z předem určeného místa. Během hry se míček hraje tak, jak leží. První úder na druhé a každé další jamce musí být odehrán do vzdálenosti jednoho metru od předchozí jamky. Jsou zakázány odpaly tažené a kulečníkového způsobu.
4. Úprava terénu
Je povoleno upravovat terén při dodržení dvou zásad. 1. Nesmí být porušena fauna a flora dané oblasti. 2. Je zakázáno dělat pro míček koleje nebo mu úmyslně vkládat do cesty předměty, které by ho mohly zastavit.
5. Hra
K lesogolfovému klání nastupují minimálně dva hráči (dvě skupiny). Jejich úkolem je přemístit co nejmenším počtem úderů míček do předem připravené jamky. V případě hry jednotlivců se hráči střídají po jednom úderu. Pokud hrají skupiny (každá má jeden míček), střídají se pravidelně jak skupiny, tak hráči ve skupinách.
6. Další pravidla
- počet úderů - každý úder, který hráč či skupina hráčů potřebuje k odehrání dané jamky navíc nad soupeřící tým, je počítán jako trestný. Na jedné jamce může tým získat maximálně 15 trestných bodů, s výjimkou poslední hrané jamky.
- nehratelný míč - pokud se míč dostane do oblasti, ze které ho není možné odehrát (rigol, řeka apod.), může být za cenu 5 trestných bodů přesunut na okraj této oblasti
Hurá do lesa!
Povídkový seriál z prostředí lesního golfu
Část první: Seznámení
menuji
se, no to je vlastně jedno jak, ale všichni mi říkají George. Bude to asi tím, že jsem zkušený lingvista, a jako takový se ani nedivím, že jsem skončil u golfu. Jak jsem se k tomu ale dostal?
Byla nádherná slunná sobota, venku mrzlo až praštilo a já se vydal do lesa na svou tradiční procházku pro zdraví, při které nejvíc dostávají zabrat moje plíce. Jak si to tak křupu sněhovou závějí, najednou slyším nějaké pokřiky z nedalekého porostu.
"Můžete!"
"Teď zase vy!"
"Sakra, o milimetry vedle!"
I když to nebyla má oblíbená angličtina, obsah rozhovoru mě zaujal. Kdo tady co v té zimě může? Začal jsem se tedy brodit směrem k hlasům. Sotva jsem však rozhrnul křoví, dostal jsem tenisákem do hlavy.
"Máš to za deset kliků!" obořil se na mě drsným hlasem nejspíš vůdce smečky. Protože měřil asi dva metry a v jeho plnovousu jsem zahlédl lesknoucí se zuby, bezpochyby falešné, ani jsem neprotestoval a už jsem zoceloval své rádoby bicepsy.
"Co to tu vyvádíte?" zeptal jsem se celý bílý a zpocený nesměle.
"Hrajeme lesní golf!" odpověděla mi téměř jednohlasně řehtající se skupinka.
"Golf v lese?" podivil jsem se a ulomil rampouch od nosu, " a v zimě?"
"Správný golfista se nenechá počasím zaskočit!" upozornil mě jeden z hráčů. Byl celý v modrém a i jeho upřímně ironické oči měly barvu studánky uprostřed května.
"Chceš se přidat?" zeptala se mě slečna s půlkilovým závažím místo náušnic.
Takové výzvě se nedalo odolat a já, zkušený sportovec-teoretik, jsem neváhal ani minutu. Co se dělo během dalších dvou hodin radši nebudu popisovat. Sníh jsem měl všude a rukavice od smůly. To byste nevěřili, jak je v prosinci těžké najít v lese šišku - totiž pardon, šušeň. Ale pravděpodobně jsem udělal dojem, zvlášť jeden prostovlasý mladík si mě neustále prohlížel, protože mě pozvali na obdobnou akci příští týden.
"Musíš si ale přinést vlastní hůl!" znělo rezolutní rozloučení.
A já už jen vyhlížel autobus, který bude mít na cedulce cílové stanice napsáno Bohnice.
Část druhá: Hledám si hůl
 zrušením
jsem ani nemohl dospat. Uďa, kterého jsem potkal minulý týden v lese, mi nabídl, že mi pomůže najít vhodnou hůl pro tu podivnou hru, která se jmenuje lesní golf. Sešli jsme se v pět hodin ráno u vchodu do lesa.
Uďa si přihnul ze stříbrné placatky a optal se: "Máš všechno, co 'sem ti řikal?"
"Jasně," přikývnul jsem, až mi sníh napadal za krk. Bylo totiž před Vánoci.
"Tak 'dem," procedil Uďa přes šálu. Zapálil svíčku a vydal se směrem do srdce lesa.
"Nebyla by lepší baterka?" zeptal jsem se.
Uďa se otočil a probodl mě pohledem - "Chceš aby nás objevili? Takhle budeme vypadat jako světlušky!"
"Aha," přitakal jsem a vyrazil za ním.
Šli jsme asi půl hodiny, měl jsem pocit, že už musíme být uprostřed lesa. Nebyla zas taková zima, protože Uďa se hnal lesem rychlostí polomového větru, až jsem se bál, že nám zhasne svíčka.
"Tady!" zastavil se u stromu, který se v chabém svitu svíčky tvářil být třicetimetrovým sekvojem. Jal jsem se montovat motorovou pilu, což byl v tom šerosvitu více než heroický úkol. Po čtvrt hodině, se smontovanou pilou v ruce, jsem se dopustil další chyby - zeptal jsem se: "Máš benzín?"
Jako bych oznámil konec světa. Kdyby bylo větší teplo, určitě bych se utopil ve vražedném pohledu Uďových očích. Ale situaci jsem vyřešil výskokem na strom a začal ohlodávat větev, která se mi zdála v té tmě nejvhodnější. Tím jsem Uďovi dokázal silnou vůli státi se forestgolfistou. Podařilo se. Měl jsem hůl!
Moje cena na Uďově žebříčku stoupla, poplácal mě po rameni a dodal: "Z tebe něco bude."
Cestou domů jsem plival březovou kůru, v té tmě jsem si totiž vybral břízu jako svůj budoucí nástroj, a naslouchal zkrácené verzi pravidel lesního golfu. Potom se Uďa evidentně začal zahřívat vyprávěním historek z teplých podzimních dní. Měl jsem dobrý pocit. Podílím se na něčem skvělém.
Uďa se pak před lesem se mou rozloučil slovy: "Příště začneme odpalovat," omotal se šálou a vypravil se na cestu k domovu. Příště to opravdu začne.
Jiří George Řehoř
Všechny osoby a události popsané v tomto příběhu jsou smyšlené, jakákoli
podobnost se skutečností je čistě náhodná (Pokud se přesto najdete a budete se
chtít pomstít adresa autora článku je: Jiří Řehoř, ...). Uvedená fakta se
nemusí shodovat s názory redakce.
Slovo má EKOLOG: Výše popsaný návod k získání hole je zcela nevhodný. Šetřete
naše lesy a hledejte svou hůl v místech, kde byl proveden odborný průřez dřevin
povolený Ministerstvem životního prostředí ČR.
ČTVRTÁ JAMKA - vydal KLG v nákladu 50ti výtisků. Na vydání se podíleli:
Šéfredaktor a nosič holí Luděk Hrnčíř. Při tvorbě mu pomáhali další neschopní
pisálkové. Korekturu provedla Dana Trunečková. Pasáže, ve kterých jsou chyby,
neprošly Daninou kontrolou. Na grafické úpravě se vyřádil Jiří Zikmund.
Upozorňujeme, že materiál použitý na tento věstník není vhodný jako toaletní
papír. Čtvrtá jamka byla vydána pouze pro potřeby řádných členů KLG. Kdo bude
mít kecy, další už nedostane.
| |
-mailová
konference je prostředek, kterým
Klub své členy informuje o nadcházejících akcích, změnách na webových stránkách
a vůbec všem, co se Klubu nebo jeho členů nějak dotýká.
Je to vlastně e-mailová
adresa, na kterou když člen konference pošle e-mail, rozešle ho vlastně
automaticky všem jejím členům.
Přihlásit se může každý tím, že pošle e-mail na
adresu 
ungování konference zajišťuje server 
obota 29.3. - cca v 9 hod. vyrážím směr Zbraslav, Dolní Břežany, Ohrobec
jasným signálem, že asi nebudu černým koněm turnaje, jak jsem plánoval, bylo to, že při obligátní zrychlené ranní evakuaci do auta jsem zapoměl tenisový míček (čepička, kravata a sada lesogolfových holí, včetně mojí speciální z Hroubovic, byly v kufru)
cca 10 hod. za poměrně pěkného počasí (zpočátku poněkud zima na ruce) dorazilo 13 lesogolfistů, z toho 4 ženy, turnaj byl zahájen Prochy ve skupince s Tomášem, jeho přítelkyní Leonou a jakousi Radanou (taktéž zadanou)
už na první jamce (pořadové číslo 3) se ukázalo, že kamenem úrazu budou paty (píši foneticky), čtyřmi zbytečnými údery jsem ztratil výhodu získanou dobrým odpalem, mizerných 9!!!, Tomáš vede následují tři jamky na 6, velice kvalitní odpaly (Hroubovická hůl slaví úspěchy), Prochy se dostává do vedení nad Tomášem jamka číslo 7 na 7, Tomáš však kontruje pětkou a o bod vede nešťastná jamka č. 8, po chybě ztrácím dvě rány mezi stromky, zoufalé patování - 8 bodů, Tomáš vede o tři jeden z rozhodujících momentů, odpal na jamku č. 9 (v polovině turnaje) Prochy láme skvělou Hroubovickou odpalovačku aklimatizace na novou, záložní hůl známou z minulých turnajů jde ztuha, vydřených 8 bodů, ztráta 4 body jamka č. 10, chabé odpaly, přesto šance stáhnout náskok, překvapení se nekoná, nepřesvědčivé paty, 9 bodů, nestahuji blýskání na lepší časy přichází na jamce 11, zvláštní travnatý green, po slabším začátku nakonec výborná koncovka, 5 bodů znamená ztrátu na Tomáše pouhý bod náročná jamka 12, celý levý koridor hrozí pádem do nehratelné strže (doplatil na něj Anděl po odrazu od stromu) a ještě nechutný rigól před greenem, pátým uderem se málem dostávám za rigol, v kterém vězí spoluhráči, škoda, další tři údery v řiti, Tomáš již na greenu nebezpečně blízko jamky, když se konečně podařilo vydolovat míček nahoru, následuje jeden z nejsvětlejších okamžiků mého výkonu, Tomáš patuje na 9, čeká, že zvýší náskok a ejhle, Prochy exkluzivním cca desetimetrovým patem píše též 9 kritická jamka č. 1, po vydařeném patu skvěle pálím, Tomáš odráží několikrát od stromů a trápí se, svinská jamka do kopce mezi kořeny, třetím úderem jsem ve výborné pozici na greenu, Tomáš v nedohlednu, patuji ..... vedle, míček zůstává 10 cm od jamky za kořenem, přidržen šušní od minulé směny, pátý úder, stavím maximálně povolenou výšku šušně a zkouším kořen přehodit, míček přeskakuje, olizuje hranu jamky a ..... nenávratně se kutálí ze svahu, zku.... , pos.... jamka, ne jamka, prdelní díra!!! Tomáš mezitím dorazil a patuje na 9, Prochy v zoufalé křeči atakuje jamku a míček se stále kutálí zpátky, hajzl jeden kulatej, patnáct úderů je někdy zoufale málo, slibné pozice ze 4. a 5. úderu jsou ty tam, píši N čili 18 a je konec nadějím na dobré umístění ... chabou náplastí je vynikající, poměrně dlouhý pat na jamce 2, kde 6 údery stahuji dva body na Tomáše, který již s náskokem, ale též velkými problémy na poslední jamce vyhrává naší skupinku celkově s 89 body čtvrtý, já 97, děvčata zůstávají bodově za námi přes stovku zajisté vám nemusím popisovat náladu pod bodem mrazu, zvláště když v celkovém účtování v hospodě zjišťuji, že případný úspěšný pat pátým úderem na předposlední jamce by znamenal i po takto nemastném neslaném výkonu 3. místo, no nic, kdyby byly v prdeli ryby, nemusely by být rybníky, turnaj, na který jsem tak spoléhal mi přinesl hořké zklamání v podobě celkově 7. místa (přede mnou i organizátorka Dana s 91 body)!!!
Proto apeluji na vás, přátelé lesního golfu, přijeďte mě podpořit vaší účastí na Kundratický turnaj v neděli 27.4. a sakra sežeňte mi někoho, kdo umí patovat :-)))
h n i š ť a n y 28. října - Čarovná atmosféra spadaného listí a syrového podzimního lesa provázela tuto sobotu 27. října Angel's Cup, turnaj v lesním golfu, jehož patronem a pořadatelem byl pod záštitou Klubu lesního golfu (KLG) již druhým rokem Tomáš Anděl Hájek. Na golfovém hřišti v Ohnišťanech, v něž se v sobotu na několik hodin proměnil místní les, se ke sportovnímu klání sešlo 7 dvoučlenných a jeden tříčlenný tým.
